Dee, Coldplay, Tip Club a Salvátor Dalí. Každej blbec ví, že se letos vestičky nenosej!

Kamarád, řečný Kobrař, mi povídá – hele a to víš, že existuje chuťová paměť?! Když něco sníš, nebo vypiješ, tak se ti vybaví kdy jsi to jedl, nebo pil naposledy! Jo … to asi jo, ale kde by byla chuť bez čichu?! Zacpi si nos a polkni! Pouhá chuť totiž opravdu nestačí. Mnohem průkaznější je v kombinaci s čichem a zrakem. A víš, že dalšími v pořadí jsou zvuk, a vůně? V mém pojetí jsou to Coldplay a Dee! A tak vznikl tenhle článek. Díky Kobrařovi, Ditě a její Emičce.

Pokračovat ve čtení „Dee, Coldplay, Tip Club a Salvátor Dalí. Každej blbec ví, že se letos vestičky nenosej!“

Jaká je tvá cena?! Apollo 11. That’s one small step for man one giant leap for mankind!

Existuje průzkum, který říká, že si mnoho čtenářů médií myslí, že titulek není důležitý. Mají jej za pouhý „nadpis“ článku, který jim řekne o čem to je. Cílem autora pochopitelně je, aby si jeho článek přečetlo co nejvíc uživatelů – čtenářů. Rozuměj webové, nebo tištěné verze. Přece, když něco napíšu, tak chci, aby to četlo co nejvíce lidí. Model: Bob Saint-Clare.

Pokračovat ve čtení „Jaká je tvá cena?! Apollo 11. That’s one small step for man one giant leap for mankind!“

Síla slova

Přemýšleli jste někdy nad tím, jakou sílu mají vaše slova? Co vše se může skrývat pod jedním jediným slovem, které vyřknete? Slovo přece umí pohladit, lze jím vyznat lásku, vyhlásit válku… Slovem se zachraňují životy, vyjadřuje se jimi víra, vztek, nenávist! Slovo je to první a poslední, co slyšíme na světě, který známe.

Pokračovat ve čtení „Síla slova“

Necháš si setřít pel z křídel?

Jsi hrdý člověk. Jdeš svou vlastní cestou. Ženatý, vdaná, nebo single. Snažíš se jít dopředu. Vždycky a za každou cenu. Někdy přes bolest a utrpení, někdy s úsměvem na rtech. Máš životní mantinely v podobě práce, svých vlastních hodnot a zkušeností, omezují tě emoce, partner, rodiče, přátelé. Přesto se snažíš prorvat se vpřed. Vždy kupředu a pořád dál, za další kopec, ať už mu lidé kolem tebe říkají jakkoliv. A hrozně toužíš svá malá denní vítězství s někým sdílet. Toužíš!

Pokračovat ve čtení „Necháš si setřít pel z křídel?“

Veverky na plzni

Ještě nikdy se mi to nestalo. Fakt, nikdy! Byl jsem pozván do dámské společnosti tří velmi okouzlujících žen věkového průměru 24 let. Byla mezi nimi vbrzku jsoucí maturantka, druhá byla maminka osmiměsíční princezny a třetí třiatřicetiletá filozofka s přesahem do výtvarného umění, autorka několika výjimečných výtvarných děl, libující si v architektuře prvorepublikových vil na Ořechovce a Hanspaulce. Prostě dámy!

Pokračovat ve čtení „Veverky na plzni“

Jak jsem poslouchal basu

Všechny špatný historky vytěsňuješ. Vzpomeneš si už jen na ty dobrý. Ale i ty časem upadají v zapomnění. Snad jen, když ti je někdo připomene. To se ukážou. Když v nějaké dobré společnosti padne to téma, nebo jména aktérů, tak si vzpomeneš. Ovšem zásadní události, ty máš v hlavě pořád. Na ty zapomenout nelze. Tvoří totiž část tebe a tvé duše.

Pokračovat ve čtení „Jak jsem poslouchal basu“